Červen měsíc plný slunce, tepla, dlouhých dní a prvních jahod. Pravé léto pro většinu rodin školáků začíná vysvědčením. Několik čísel nebo slov má shrnout a ohodnotit desetiměsíční práci dítěte ve škole.
Kolikrát jsme již obdrželi či odeslali zprávu o narození miminka s údaji o délce a váze u jeho fotografie. S hodnocením pomocí čísel či jednoduchých slov se dítě setkává od narození. I když se můžeme snažit dítě nesrovnávat, konfrontaci s jinými dětmi na hřišti, v rodině, u přátel i na sociálních sítích se zcela vyhnout nelze. Dětský vývoj, obzvláště v raném věku, je proměnlivý a odchylky od něj mnohdy neznamenají vůbec nic. Kdybychom děti neporovnávali vůbec, alespoň v ambulanci pediatra, s „tabulkovým dítětem“, mohli bychom přehlédnout problém ve vývoji, který mohl být včasně řešen.
S nástupem do školky se dítě setkává s vrstevníky, a i když školka na dítě jisté nároky klade, je stále spíše rozšířenou rodičovskou náručí, kde jsou na nástěnce vystaveny všechny obrázky a všechny jsou ty nejkrásnější na celém světě.
Vstup dítěte do školy představuje pro celou rodinu významnou změnu. Dítě se dostává do kolektivu stejně starých dětí a je po něm vyžadovaná práce, která začíná být hodnocena. I jeho myšlení a vnímání je rozvinutější a samo si všímá rozdílu mezi sebou a ostatními dětmi. Lenka Hříbková, docentka školní psychologie na PedF UK, v textu Stát se žákem popisuje, že školsky zralé dítě se na známkování, na dostávání jedniček, těší, je to součástí obvyklé představy „opravdového školáka“. Dítě je na známkování postupně připravováno od hodnocení celé třídy pochvalou, obrázkem, přes postupné individualizované získávání razítek, jedniček a nakonec i dalších stupňů. Do momentu zahájení známkování podle Hříbkové není dětmi známkování vnímáno jako ohrožující, těší se na něj. O tom, jak bude známkování dítě vnímat později, rozhodují reakce okolí – rodičů, vrstevníků, učitelů a dalších významných osob v životě dítěte.
Jak se tedy ke známkování z pozice rodičů postavit? Známka ve škole je ohodnocením za školní práci. Nic více, nic méně. Stejně jako údaj o tom, kdy dítě chodilo, mluvilo, jezdilo na kole, je to jen jedna z mnoha informací o dítěti. Ať už jsou školní známky dítěte jakékoli, je vhodné ptát se, co se za tou známkou ukrývá, jakou informaci daná známka nese. Není trojka jako trojka, u každého dítěte může znamenat něco jiného, mohou to být úplně odlišné známky. Jednou to může být výsledek toho, že si dítě nedalo záležet, nepřipravilo se na hodinu. Pro dítě, které obvykle dostává čtyřky, to může být výsledek tvrdé práce. Zvláště pak ve vyšších ročnících může být trojka běžnou známkou. Málo kdo je nejlepší ve všem.
Mít základní přehled o známkách dětí a snažit se jim porozumět může pomoci včasně řešit případný problém dítěte. Pokud dítě dostává černé puntíky nebo pětky za zapomínání úkolů a pomůcek, může mu rodič s přípravou aktovky pomoci, ukázat jak na to, co dřív, co potom. Jindy se může ukázat, že dítě nemá osvojenou násobilku sedmi a zbytečně dělá chyby, zde může být řešením spočítání několika příkladů navíc. Pokud dítě dostává obvykle jedničky a nedaří se mu jen v češtině, může se jednat o dyslexii. Náhlé zhoršení školního prospěchu může upozornit na to, že se dítě něčím trápí, ale i na to, že se zamilovalo. Zhoršení ve škole může značit i vážnější psychické obtíže. Výraznější či dlouhodobější výkyvy ve školní práci je vhodné řešit ve spolupráci s učitelem, případně s dalšími odborníky.
Vrstevníci, jejich názor a srovnávání se s nimi od nástupu do školy nabývají na čím dál větší důležitosti. Známky jsou jedním, ale zdaleka ne jediným faktorem, který se ke srovnávání nabízí. Od začátku školní docházky je vhodné nastavit ke známkách přiměřený postoj. Není třeba se bát dítě za hezkou známku pochválit, ocenit snahu, pečlivost. Stejně tak není třeba se bát pozastavit se nad špatnou známkou a dítě motivovat k jejímu opravení. Špatná známka je i příležitostí dát dítěti příklad, jak se k neúspěchu postavit. „Čtyřka, to se stane, takových ještě bude, pojď podíváme se na to spolu.“ Stále je třeba mít na paměti, že se jedná jen o hodnocení práce ve škole a také to, že pro každého se dobrá známka skrývá pod jiným číslem.
Co tedy se školními známkami v červnu? Nabízí se poslední příležitost opravit si nerozhodnutou známku, je vhodné dítě podpořit, zároveň tomu neobětovat celé krásné červnové dny. Vysvědčení pojmout jako oslavu konce školního roku a začátku prázdnin. Úspěchy i drobná zlepšení a snahu ocenit, řešení případných neúspěchů nechat na září. Prázdniny věnovat odpočinku a příjemným aktivitám.
Hříbková, L.: Stát se žákem. In: PSŠE: První třída. Praha, PedF UK 1998, str. 273 - 296.
dostupné na: http://kpsold.pedf.cuni.cz/psse/pdf/tridy/1/7hribkov.pdf
Comments